Teodor má svátek 23. října — a knížku, ve které je hlavním hrdinou, může dostat kdykoli

Dar bohů, který obletěl Evropu

Teodor přišel z řečtiny: Theódōros je složenina slov theos (bůh) a dóron (dar), tedy „dar boží“. Zajímavé je, co se s tou dvojicí slov dělo dál. Když se pořadí obou částí obrátí, vznikne Dorotea — stejné dva kořeny, jen naruby, takže Teodor a Dorota jsou vlastně totéž jméno přečtené z druhé strany. A když se význam doslova přeloží do slovanských jazyků, vyjde Bohdan. Teodor tak má v češtině vlastního dvojníka, o kterém málokdo tuší, že je to on.

Po Evropě se jméno rozešlo v mnoha podobách: německé Theodor, italské a španělské Teodoro, bulharské a srbské Todor, ruské Fjodor — právě to je jméno Dostojevského, ačkoli by ho v něm dnes málokdo hledal. Rozdíl mezi Teodorem a Fjodorem přitom není větší než mezi Janem a Ivanem: je to jedno jméno, které si každý jazyk přeříkal po svém. Nepříbuzný je naopak Teodorich, který zní podobně, ale pochází z germánského „vládce lidu“; podoba obou jmen je náhoda dvou různých jazyků.

Český kalendář má pro Teodora 23. října. V posledních letech patří k jménům, která se vrátila z babiččiny generace rovnou do porodnic — spolu s Vincentem, Kryšpínem nebo Oskarem. Rodiče na něm oceňují právě tu dvojkolejnost: v občance stojí jméno, které vydrží i dospělému, a doma se mu roky říká Teo. Ve školce bývá Teodor nanejvýš jeden, ale nikdo se nemusí ptát, jak se to píše — a to je kombinace, kterou dnes moc jmen nesplňuje.

Jedna stopa toho jména je v dětských pokojích tak samozřejmá, že si ji už nikdo nespojí. Americký prezident Theodore Roosevelt odmítl na lovu zastřelit uvázaného medvěda, noviny z toho udělaly kresbu a hračkáři plyšového medvídka, kterému začali říkat teddy bear — podle domácké podoby jeho jména. Každý plyšák, co dneska sedí na polštáři, je tedy pojmenovaný po jednom Teodorovi. Do knížky se to hodí líp než většina historek o slavných jmenovcích: nejde o krále ani o světce, ale o medvěda.

Druhá věc, kterou je dobré vědět dopředu: existuje ve dvou pravopisech. Teodor a Theodor se čtou stejně, liší se jen tím h uprostřed, které si řečtina nesla s sebou a čeština ho většinou odložila. V knížce se sází ta podoba, kterou zapíšete — písmeno navíc obálku nerozhodí.

Jak se Teodorovi doopravdy říká

• Teodor — Plné jméno. Doma se ozve, když je něco vážně, slavnostně nebo naopak zle — a přesně proto funguje v příběhu jako signál, že se scéna láme.
• Teo — Nejběžnější zkrácení a pro spoustu dětí to hlavní jméno vůbec. Krátké, rychlé, snadno se volá přes hřiště. Dá se najít i u Teofila nebo Teodorika, ale u Teodora je nejobvyklejší.
• Teodorek — Zdrobnělina pro nejmenší a pro chvíle, kdy je potřeba někoho utěšit. S přibývajícím věkem obvykle mizí jako první — bývá to jedno z prvních slov, které si dítě samo zakáže.
• Dorek — Vzácnější podoba ze druhé půlky jména. Používá se v rodinách, kde už jedno Teo je, a je potřeba je od sebe odlišit.
• Teodore — Oslovení, tedy pátý pád. V knížce se objevuje pokaždé, když na hrdinu někdo promluví — a je to tvar, který si děti pamatují nejdřív, protože ho slyší nejčastěji.