Valentýn je u nás pořád známější jako datum než jako kluk

Odkud se Valentýn vzal a co znamená

Kořen jména je latinský: Valentinus, odvozené od slovesa valere, tedy „být silný, být zdravý, mít se dobře“. Odtud i přídavné jméno valens — zdravý, mocný, platný. Když se v antickém Římě tohle jméno dávalo, bylo to zároveň přání i předpověď: ať je z toho dítěte někdo pevný. Stejný kořen mimochodem nosí i obyčejné české „valný“ nebo pozdrav, kterým se Římané loučili — vale, „buď zdráv“.

Do Evropy jméno rozšířilo křesťanství a středověk mu dal dvě podoby, které se dodnes pletou: románský Valentino a Valentin ve střední Evropě. Čeština si nakonec vybrala tvar s dlouhým ý na konci, který jinde neuslyšíte — Valentýn je česká varianta a v cizině ji nikdo nepíše takhle.

Svátek slaví Valentýn 14. února. Pro kluka s tímhle jménem je to den s dvojím dnem: rodina mu gratuluje ke jmeninám, zatímco celé okolí řeší úplně jinou věc. Není to nepříjemné, jen zvláštní — málokteré jméno musí sdílet svůj den s celosvětovou záležitostí, která s ním osobně nemá nic společného.

V Česku patří mezi jména, která se dávají zřídka. Nevymřelo, ale ani se nevrátilo ve vlně jako jiná stará jména — zůstalo jménem pro rodiče, kteří chtěli něco, co ve třídě nebude dvakrát. Ta vzácnost má praktický důsledek: Valentýn se nikdy nemusí podepisovat příjmením, aby bylo jasné, o koho jde, a v příběhu funguje stejně. Nepotřebuje k sobě žádné rozlišení, prostě je to on.

Jak se Valentýnovi doma říká

Dlouhé jméno si skoro vždycky vyrobí kratší podobu. U tohohle jich vznikla celá řada a každá patří k jiné situaci.

• Valentýnek — Nejobvyklejší domácká podoba a ta nejněžnější. Používá se hlavně u nejmenších dětí a v rodině vydrží déle, než by kluk sám chtěl — babičky se jí nevzdají ani ve škole.
• Valda — Klukovská, krátká a trochu drsná zkratka do party. Zní starosvětsky a právě proto sedí — je to podoba, kterou si dítě většinou přinese samo zvenčí, ne z domova.
• Valík — Něco mezi. Měkčí než Valda, ale bez toho mazlení, které je slyšet ve Valentýnkovi. Dobře se volá přes hřiště, protože končí ostrým k.
• Týnek, Týna — Podoba ukrojená z konce jména místo ze začátku — bere se druhá půlka. Slyšíte ji tam, kde se jméno používá často a rychle: doma, mezi sourozenci, ve spěchu u dveří.
• Valentýne — Oslovení plným jménem, tedy pátý pád. V rodině se objeví jen ve dvou případech: když se něco chystá slavnostního, nebo když se něco rozbilo. Dítě ten rozdíl pozná dřív než dospělí.