Kniha, ve které korunku nosí Štěpánka

Štěpánka je ženská podoba Štěpána a obě jména vedou k řeckému slovu stephanos — věnec. Ne ledajaký: v antice se věnec kladl na hlavu vítězům her a hrdinům bitev. Štěpánka tak doslova znamená „ověnčená“, „korunovaná“ — a málokteré jméno si říká o pohádku tak samozřejmě. Hrdinka, která má korunku schovanou přímo ve jméně, si ji nemusí od příběhu půjčovat: ať na obálce stojí v hvězdném plášti, ve skafandru, nebo s medvídkem na kraji rozednělé louky, věnec vítězky nosí s sebou od první stránky.

Po Evropě jméno rozneslo křesťanství a v panovnických rodech se jeho ženská podoba nosila po staletí: anglicky Stephanie, francouzsky Stéphanie, italsky i polsky Stefania. Štěpánka se tak nikde ve světě neztratí — příbuznou podobu svého jména najde v půlce Evropy, a přesto zůstává ta česká, s háčky a čárkou, jenom její.

Česko má po jedné z těch princezen dokonce horu: nejznámější rozhledna Jizerských hor nese jméno Štěpánka po belgické princezně Stefanii, manželce následníka rakouského trůnu. Každá dnešní Štěpánka tak má v Česku vyhlídku pojmenovanou „po sobě“ — a rodinný výlet k ní je skoro povinná jízda, kterou žádný Jakub ani Eliška nabídnout nemůžou.

V českém kalendáři přitom Štěpánka neslaví se Štěpánem na druhý svátek vánoční, ale má vlastní den: 31. října, poslední říjnový večer těsně před Dušičkami, který často padne do podzimních prázdnin. Svátek uprostřed padajícího listí a prvních lampionů se slaví jinak než ten vánoční — a hlavně ho Štěpánka nemusí s nikým sdílet.

Že jméno „ověnčené“ vítězky není jen etymologická hříčka, dokázala nejslavnější česká nositelka: vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová si z olympijských her přivezla hned dvě zlata. Jméno se zkrátka umí prosadit i tam, kde jde do tuhého.

Dnes je Štěpánka spíš vzácnější volbou. Bývala častější za časů našich babiček, dnešní rodiče ji volí spíš výjimečně — takže ve třídě bývá zpravidla jediná, na zavolání přes hřiště se otočí jen ona a na stojanu s klíčenkami a hrnky se jmény její jméno pravidelně chybí. Přesně proto má kniha psaná na míru u tohohle jména dvojnásobnou váhu: Štěpánka svůj příběh nikde hotový nenajde, musí vzniknout jen pro ni.

• Štěpánečka — Něžná podoba pro večer a pro chvíle, kdy je svět měkký — tak zní jméno u postýlky a v knížce na dobrou noc. V průvodci ji stačí napsat místo oficiálního tvaru a ponese celý příběh.
• Štěpka — Nejběžnější zkrácenina pro všední den: rychlá na zavolání přes celé hřiště, akorát dlouhá na podpis v rohu výkresu.
• Štěpa — Kratší a ráznější, oblíbená u sourozenců a spolužáků. Sedne Štěpánce, která je na prolézačce první nahoře.
• Štěpi — Kamarádská podoba do party a do zpráv — dvě slabiky, žádné ceremonie. Verze jména pro chvíle, kdy se počítá rychlost: na hřišti, na kole i v šatně před tréninkem.
• Štěpuška — Podoba pro nejmenší, měkká jako plyšový medvídek. U miminek a batolat vydrží, než ji ve školce vystřídá Štěpka.