Šárka: jméno z pověsti, které má vlastní údolí i tři opery

Odkud se Šárka vzala a kdy má svátek

O původu jména se vedou dvě různá vysvětlení a obě jsou na Šárce zajímavé. Podle prvního je to jméno domácí, doložené právě v české pověsti, a jeho význam se dnes už spolehlivě nepřečte — bývá spojováno se starým výrazem pro barvu do šedi, tedy pro něco nevýrazně strakatého, což se k nebojácné dívce z báje hodí asi nejmíň ze všech možností. Podle druhého je Šárka českou obdobou hebrejské Sáry, jejíž jméno se vykládá jako „kněžna“ nebo „vládkyně“. Vybrat si můžeš, který výklad budeš doma vyprávět; oba jsou starší než kdokoli, kdo je dnes zpochybní.

Jisté je něco jiného: Šárka je jméno, které se zapsalo do krajiny. Divoká Šárka na západním okraji Prahy je celé skalnaté údolí s potokem, oblíbeným koupalištěm a tramvajovou konečnou — pár českých jmen má sochu, ale vlastní adresu, kam se dá dojet tramvají, nemá žádné druhé. Ke jménu se navíc upsali tři skladatelé: Bedřich Smetana jím pojmenoval třetí symfonickou básničku cyklu Má vlast, Zdeněk Fibich o Šárce napsal operu a stejnojmenná opera je vůbec prvním jevištním dílem Leoše Janáčka. Šárka se tedy dá nejen přečíst, ale i poslechnout — a dost pravděpodobně je to nejhlasitěji zhudebněné české dívčí jméno.

Svátek slaví Šárka 30. června, tedy přesně ve dnech, kdy se ve škole rozdává vysvědčení a začínají prázdniny; dárek k svátku tak u Šárek skoro vždycky splývá s koncem školního roku. V porodnicích bylo jméno nejvíc slyšet v sedmdesátých a osmdesátých letech, takže dnešní malá Šárka se často jmenuje po mámě nebo po tetě a ve třídě bývá jediná. Nosí ho i řada sportovkyň, které v Česku zná skoro každý — trojskokanka Šárka Kašpárková nebo slalomářka Šárka Strachová. Za hranicemi je to naopak jméno, které se musí hláskovat: „š“ ani dlouhé „á“ nikdo jinde v abecedě nemá, a tak z Šárky bývá v cizině Sarka nebo Sharka.

Jak se Šárce dá říkat

• Šárka — Plný tvar. Píše se do třídní knihy, na obálku knížky a používá se ve chvílích, kdy chce být slyšena jako dospělá.
• Šárinka — Nejobvyklejší domácká podoba. Doma, v dopisech od babičky a ve věnování na úvod knihy — tam, kde by plné jméno znělo moc úředně.
• Šári, Šáři — Zkratka pro kamarády a hřiště. Vznikne sama tím, že se druhá slabika při volání spolkne.
• Šáruška, Šárička — Mazlivé tvary pro nejmenší Šárky. Hodí se do uspávacích vět a k utěšování, na dobrodružnou stránku už méně.
• Šárko — Pátý pád, kterým se hrdinka v příběhu oslovuje. Právě tenhle tvar v knížce zazní nejčastěji — pokaždé, když na ni někdo zavolá.