Miroslava: mír a sláva ve dvou půlkách jednoho jména

Odkud se Miroslava vzala a kdo ji nosí

Miroslava je staré slovanské jméno, ženský protějšek mužského Miroslava. Skládá se ze dvou částí, které se ve slovanských jménech objevují často — a obě jsou zajímavější, než se zdá. Slovo „mir“ ve staré češtině neznamenalo jen opak války; znamenalo taky svět a pospolitost, tedy lidi, mezi kterými člověk žije. Druhá půlka, „slava“, je sláva ve smyslu dobrého jména, pověsti. Dohromady se to dá číst dvěma způsoby: buď jako „ta, která je slavná mírem“, nebo jako „ta, kterou chválí svět kolem ní“. Vykládá se obojí a ani jeden výklad není špatně.

Jméno se neomezuje na češtinu. V nějaké podobě ho najdeš u většiny slovanských jazyků — na Slovensku stejně jako u nás, v Chorvatsku a Srbsku, v Bulharsku v azbuce jako Мирослава, v Polsku s měkkým zakončením Mirosława. Miroslava je tedy jméno, se kterým se dá vyjet přes půl Evropy a nikde nezní cizokrajně; jen ho každý jazyk vysloví trochu po svém.

V Česku má Miroslava svou silnou generaci. Bylo to jedno z velmi oblíbených jmen zhruba u ročníků od čtyřicátých do sedmdesátých let, takže dnes patří spíš maminkám, tetám a babičkám než holčičkám ve školce. Mezi novorozenými dívkami se objevuje jen zřídka, což z něj v dětské knížce dělá jméno nezvyklé v dobrém slova smyslu: mezi vrstevnicemi nebude druhá stejná. A když je hrdinka pojmenovaná po babičce — což je u Miroslavy nejčastější důvod, proč ji dítě dnes dostane — má knížka rovnou dvě čtenářky.

Svátek slaví Miroslava 5. dubna. Jarní datum, které v kalendáři sedí hned na začátku měsíce, takže se na něj snadno pamatuje.

Je tu ještě jedna vlastnost, kterou Miroslava sdílí jen s hrstkou jmen: dá se zkrátit ze dvou různých konců a každý konec dá jiné jméno. Z první půlky vznikne Mirka, z druhé Slávka. V praxi to znamená, že dvě Miroslavy v jedné rodině nebo v jedné třídě si nemusí vypomáhat příjmením — stačí, že si každá vezme svou polovinu. Málokteré jméno tuhle možnost nabízí a v příběhu se z ní dá udělat celá zápletka.

Jak se Miroslavě říká doma

Miroslava má neobvykle širokou nabídku domáckých tvarů — jméno je dlouhé a dá se zkracovat z obou konců.

• Mirka — Zdaleka nejběžnější podoba a pro většinu Miroslav to jméno, na které opravdu slyší. Používá se všude — doma, ve škole i v práci — a je natolik samostatné, že spousta lidí ani netuší, jaké je celé jméno.
• Míra — Kratší a neutrálnější varianta, spíš mezi kamarády a v rodině. Sdílí ji s mužským Miroslavem, takže z ní samotné se pohlaví nepozná — v knížce ji proto používáme spíš v přímé řeči než ve vypravování.
• Mirečka, Miruška, Mirunka — Mazlivé tvary pro malé holčičky. Slyšíš je od babiček a v situacích, kdy jde o útěchu — po pádu na kole, před spaním, když se něco nepovedlo.
• Slávka — Zdrobnělina utvořená z druhé půlky jména. Dnes je vzácnější než Mirka a v některých rodinách je to způsob, jak odlišit dvě Miroslavy pod jednou střechou — babičku a vnučku.
• Miroslavo — Oslovení celým jménem. V běžném provozu ho neuslyšíš, o to větší váhu má, když padne — v příběhu se hodí do chvíle, kdy někdo dospělý mluví vážně.