Milada je dnes vzácnost — a vzácná jména se hlavním hrdinkám hodí

Slovanský základ, únorový svátek a jedno velké jméno v dějinách

Milada je jméno slovanského původu a stojí na tom nejjednodušším možném základu — na slově milý. Vzniklo v okruhu jmen s předponou Mil-, který patří k nejstarší vrstvě jmen užívaných v českých zemích, a vykládá se přímočaře: milá, laskavá, ta, kterou mají lidé rádi. Druhá polovina se dává do souvislosti s kořenem lad, tedy soulad a srovnané věci; celé jméno se pak čte jako „milý lad“, mír v domě. Slovanská jména se skládala jako přání, ne jako etiketa, a Milada je toho učebnicový příklad.

Svátek slaví Milada 8. února. Padne doprostřed nejtmavší části zimy, což je při shánění dárku poznat: únorové jmeniny se slaví doma a v teple, ne na zahradě mezi dvaceti dětmi. Jméno navíc není z těch, u kterých se člověk musí ptát, který ze dvou dnů vlastně platí — v kalendáři má jediné datum a rodina o něm nevede spory.

S oblibou je to příběh o jedné vlně a dlouhém odlivu. Milada byla nejsilnější zhruba od dvacátých do padesátých let minulého století; v té době ji v české třídě potkal každý, často i dvakrát. Pak se vytratila skoro úplně a několik generací ji vynechalo beze zbytku. Mezi dnešními novorozenci se objevuje po jednotlivcích, takže dítě se jménem Milada bývá ve školce jediné a nemusí si k němu do konce školní docházky připojovat příjmení ani počáteční písmeno.

Zmínit se sluší, že nejznámější nositelka jména v českých dějinách, právnička Milada Horáková, mu přidala něco, co většina jmen nemá — spojení se statečností a s tím, že se člověk nevzdá. Malé holčičce to samozřejmě nic neukládá a v dětské knížce se to nijak neozývá. Ale je dobré vědět, že takový stín tohle jméno unese.

Jak se Miladě říká doma

• Miladka — Nejběžnější zdrobnělina a nejčastější tvar do sedmi let. Používá se, když se něco povedlo, když se něco odpouští a když se jde spát — tedy skoro pořád.
• Míla — Krátká, jednoslabičná, praktická. Zvládne ji kamarádka přes plot i trenérka na hřišti. Stejný tvar nese i mužská podoba jména, takže v hovoru se pozná až podle koncovky u slovesa.
• Milča — Kamarádský tvar, který přichází většinou až se školou. Je o odstín drsnější než Miladka, a přesně proto ji ve třetí třídě zpravidla vystřídá.
• Miluška, Miluš — Tvary starší generace. Používají je hlavně babičky a tety a nesou v sobě laskavost, kterou dnešní zdrobněliny většinou nemají. Dítě je nejdřív odmítá a v dospělosti mu chybí.
• Milka — Nejkratší možná zdrobnělina, kterou ale v Česku obsadila fialová čokoláda. Některé rodiny ji používají bez rozpaků, jiné se jí vědomě vyhýbají — dobré je to vědět dřív, než na to přijdou spolužáci.
• Milado — Není to domácká podoba, ale oslovení, na které se často zapomíná. Zní o něco slavnostněji než jiná ženská jména v pátém pádu, a proto se hodí do chvil, kdy se něco děje: když někdo volá přes celou zahradu, nebo když je řeč vážná.