Milena už jednou vešla do literatury — tentokrát jako hrdinka

Odkud se Milena vzala a co znamená

Milena je jméno slovanského původu a jeho kořen pozná i dítě, které o etymologii nikdy neslyšelo: je v něm „mil-“, tedy milý, milovaný, drahý. Vzniklo jako ženský protějšek jména Milan a v mluvě se často vykládá prostě jako „ta milá“. Je to jeden z mála případů, kdy význam jména není nutné dohledávat ve slovníku — nese si ho rovnou v sobě a slyší ho každý český mluvčí.

Z českého prostředí se jméno rozšířilo dál, než by se u slovanského jména čekalo. Běžné je v Srbsku, Chorvatsku, Bulharsku i Severní Makedonii a používá se také v Itálii, kam ho vedle vlny jižanských jmen dovezla i literární sláva Mileny Jesenské. Milena tak patří mezi česká jména, která se v cizině nemusí hláskovat po písmenkách — cizinec ho většinou zvládne přečíst na první pokus.

V Česku má jméno výraznou generační křivku. Mezi ženami, které se narodily v polovině minulého století, patřila Milena k naprosto běžným jménům; mezi dnešními novorozenci je naopak vzácná. To má pro knížku dva důsledky. Zaprvé: Milena dnes ve třídě obvykle nemusí svoje jméno s nikým sdílet, a knížka s vlastním jménem na obálce tak není jedna z pěti stejných, ale opravdu jediná. Zadruhé: jméno má domácí zvuk, který zná i starší generace — babička nebo prababička v něm často slyší někoho, koho znala, a knížka pro Milenu se proto na rodinné oslavě předává o něco slavnostněji než dárek, který nikomu nic neříká.

Svátek slaví Milena 24. ledna. Je to termín uprostřed zimy, kdy se dárky obvykle nekupují ve spěchu mezi ostatními — leden je po Vánocích na knihy nezvykle klidný měsíc, takže lednová Milena mívá svůj den docela pro sebe.

Jak se Mileně doma říká

• Milenka — Nejpoužívanější domácká podoba a u malých holčiček často ta hlavní — plné jméno se používá až později, ve škole a na vysvědčení. Do knížky se hodí do řeči postav: babička nebo maminka v příběhu řekne Milenka tam, kde vypravěč říká Milena.
• Míla — Krátká, rychlá varianta pro každodenní volání přes celý dvůr. Je citově neutrální — funguje stejně dobře pochvalně i důrazně — a nosí ji i ženy, kterým Milenka připadá příliš dětská.
• Milka — Zdrobnělina o půl tónu drsnější než Milenka, blízká jihoslovanskému úzu, kde je Milka běžné samostatné jméno. V rodině bývá „ta pořádná“ podoba, kterou používá spíš tatínek než babička.
• Miluška — Mazlivá podoba pro chvíle, kdy je potřeba někoho utěšit nebo se s ním usmířit. V příběhu funguje výborně na jediném místě — když se hrdinka bojí a někdo dospělý ji tak osloví, čtenář hned pozná, že jde o blízkou osobu.
• Mileno — Oslovení, tedy pátý pád. V knížce zní pokaždé, když na hrdinku někdo zavolá, a je to zároveň tvar, kterým se v češtině dá vyjádřit i napomenutí — takže podle tónu věty se pozná, jestli Milena právě něco dokázala, nebo právě něco provedla.