Lubomír zní jako jméno dědečka. V knížce ho nosí kluk, co běží napřed.

Odkud se Lubomír vzal a co znamená

Lubomír je staré slovanské složené jméno ze dvou částí. První je kořen ľub-, tedy milý, milovat, mít rád; druhá je -mír, který ve slovanských jménech nesl význam mír a pokoj, ale ve starších vrstvách i sláva a velikost. Dohromady se vykládá jako ten, kdo miluje mír — případně milý a slavný. Je to tedy jméno z téže dílny jako Vladimír, Jaromír nebo Miroslav, se kterými sdílí druhou půlku, a jako Lubor nebo ženská Ľubica, se kterými sdílí tu první.

Je to jméno rozšířené po celé slovanské jazykové oblasti a všude se pozná: slovensky Ľubomír s měkkým ľ, polsky Lubomir, v jihoslovanských jazycích Ljubomir. Ženský protějšek je Lubomíra. To dělá z Lubomíra jméno, které projde napříč střední Evropou, aniž by ho někdo musel překládat nebo zjednodušovat.

V českém prostředí to jméno mělo svoji velkou dobu ve dvacátém století, zhruba mezi čtyřicátými a šedesátými lety — proto na něj dnes narazíš spíš u prarodičů než ve školce. Mezi novorozenci je vzácné, a když se objeví, bývá to rozhodnutí udělané vědomě, kvůli někomu konkrétnímu v rodině. Jméno se tak nekryje s polovinou třídy; Lubomír je ve školce zpravidla jediný.

Svátek slaví 28. června.

Jak se Lubomírovi doma říká

• Luboš — Naprosto převažující domácká podoba, a to natolik, že spousta lidí celé jméno nikdy nepoužije. V knížce se hodí do běžných scén, dialogů a všude tam, kde by plné jméno větu zbytečně zpomalilo.
• Lubošek — Zdrobnělina pro nejmenší roky a pro babičku. U školáka už bývá na hraně toho, co si nechá líbit před kamarády, takže se v textu hodí spíš do klidných domácích chvil než do akce.
• Luba — Krátká, důvěrná varianta, kterou používá málokdo, ale kdo ji používá, ten k dítěti opravdu patří. V příběhu funguje jako signál blízkosti — dá se jí odlišit jedna postava od všech ostatních.
• Lubík — Hravější podoba než Luboš, s měkčím koncem. Sedne do scén se zvířaty a do situací, kdy je hrdina spíš zvědavý než odvážný.
• Lubomíre — Pátý pád celého jména. Není to mazlivé oslovení, právě naopak: v příběhu se hodí do chvíle, kdy se něco láme a hrdinu někdo osloví plným jménem.