Kristián: jméno z královských kronik v hlavní roli dětského příběhu

Od latinského Christianus k pátému srpnu

Kristián vychází z latinského Christianus, tedy „křesťan, patřící Kristu“; základ je ještě starší, řecké christos znamená „pomazaný“. Jméno se Evropou šířilo od raného středověku a v Dánsku se stalo doslova královskou značkou — na trůnu se vystřídalo deset panovníků jménem Kristián, takže se tohle jméno dodnes objevuje v učebnicích dějepisu častěji než většina ostatních. Česká kultura mu přidala vlastní kapitolu: Kristian je slavná prvorepubliková komedie z roku 1939, v níž Oldřich Nový hraje nejelegantnějšího muže barových parketů. Vznešenost a šarm má tedy tohle jméno v popisu práce hned dvakrát.

Málo se ví, že Kristián stojí i na samém začátku českého psaní: nejstarší rozsáhlé vyprávění o českých dějinách, legendu o svatém Václavovi a svaté Ludmile z 10. století, sepsal mnich, který se v ní sám představuje jako Kristián. Dodnes se jí říká Kristiánova legenda — takže úplně první česky myšlená kniha, u které známe autora, nese právě tohle jméno. Pro kluka, který dostane knížku se svým jménem na obálce, je to docela slušná literární tradice, na kterou navazuje.

A ještě dvě stopy do světa. Norské hlavní město se na počest krále Kristiána IV. skoro tři staletí jmenovalo Kristiania — jméno Oslo se mu vrátilo až v roce 1925, takže Kristián patří k hrstce jmen, po nichž se kdy jmenovala evropská metropole. A nejslavnější pohádkář světa nosil tohle jméno uprostřed: Hans Christian Andersen. Kluk jménem Kristián má tedy k pohádkám blíž, než sám tuší.

U nás bývalo Kristiánů dlouho poskrovnu, v posledních dvou desetiletích ale jméno znatelně přibývá — dost na to, aby ve školce nikoho nepřekvapilo, a přitom pořád dost vzácné, aby ve třídě zpravidla neseděli dva. Pro knížku je to ideální kombinace: jméno zní honosně, a přesto patří jenom jemu.

Svátek slaví Kristián 5. srpna, uprostřed prázdnin. Datum, kdy se nedají roznášet bonbóny po školní třídě, je jako stvořené pro dárek, který si užije na chalupě, u vody nebo na cestách — třeba příběh, ve kterém sám hraje hlavní roli.

Kristiánek, Kris i Kríša: jedno jméno, celá šatna podob

• Kristiánek — Zdrobnělina předškolních let a babiček: celé jméno se v ní zachová, jen změkne. Krásně sedí do věnování na první stránce — a když vám celé jméno připadá na obálku dětské knížky moc slavnostní, může tam stát právě Kristiánek.
• Kris — Krátká, mezinárodně srozumitelná podoba, kterou si kluci často nechávají do puberty i dál. Hodí se na hřiště, do školy a k podpisům na výkresech — a jednou třeba i do e-mailové adresy.
• Kríša — Domácká podoba, která obvykle nepřekročí práh bytu — tak volá maminka z kuchyně. V příběhu funguje jako tajné jméno, kterým hrdinu oslovují jen ti nejbližší.
• Kristi — Nejkratší mazlivá varianta pro nejmenší roky. Kluci z ní většinou vyrostou — o to hezčí je mít ji zachycenou ve věnování z doby, kdy ještě platila.