Klára znamená jasná a zářivá — jméno, které na obálce opravdu svítí

Původ, význam a svátek jména Klára

Klára vznikla z latinského přídavného jména clarus, tedy jasný, světlý, zářivý — v přeneseném smyslu i slavný a proslulý. Je to jedno z mála jmen, jejichž význam se dá malé holčičce vysvětlit jedinou větou: Klára znamená „ta, která září“.

Do Evropy jméno rozneslo především vyprávění o svaté Kláře z Assisi (1194–1253), přítelkyni svatého Františka a zakladatelce řádu klarisek, který její jméno nese dodnes. Odtud se jméno šířilo napříč jazyky: italská Chiara, francouzská Claire, anglická i německá Clara jsou pořád jedno a totéž zářivé jméno, jen jinak vyslovené. S Klárou se proto dítě neztratí ani za hranicemi — její jméno přečtou a pochopí skoro všude.

Zářivé jméno má i svou dětskou knižní tradici. Klára je dívka, která v baletu Louskáček dostane o Vánocích kouzelnou hračku, i laskavá kamarádka na vozíčku z alpského příběhu o Heidi; a Clara Schumann, nejslavnější klavíristka devatenáctého století, ukázala, že se tohle jméno umí blýsknout i na koncertním plakátu. Holčička, která dnes najde Kláru na obálce vlastní knížky, se tedy řadí do dobré společnosti.

V Čechách patří Klára ke stálicím. Neprožila žádnou krátkou módní vlnu, po které by přišel pád; mezi oblíbenými dívčími jmény se drží desítky let a v posledních dekádách se pravidelně objevuje na předních příčkách žebříčků jmen novorozených holčiček. Nosí ho známé herečky jako Klára Issová nebo Klára Melíšková, takže zní důvěrně známě celé generaci rodičů — a přitom nepůsobí ani trochu staromódně. Je to jméno, které měly spolužačky dnešních maminek a budou ho mít i spolužačky dnešních dcer: klasika, která nezestárla.

Svátek slaví Klára v českém kalendáři 12. srpna, uprostřed letních prázdnin. Svátkový den tak nejčastěji připadne na výlet, tábor nebo zahradu plnou návštěv — a dárek se jménem, jako je kniha, ve které Klára sama hraje hlavní roli, ho připomíná ještě dlouho po létě. A protože český kalendář žádné jiné datum pro tohle jméno nemá, slaví 12. srpna všechny Kláry bez výjimky — velké i malé, Klárky i Klárinky.

Klárka, Klárinka, Klaruška — jak se Kláře říká doma

• Klárka — Nejrozšířenější domácká podoba — tak přirozená, že ji spousta rodin používá častěji než samotnou Kláru. Hodí se doma, ve školce i mezi kamarády; mnohé Klárky se jinak ani nepředstavují a plný tvar slyší poprvé až od paní učitelky.
• Klárinka — Něžná zdrobnělina pro nejmenší. Nejčastěji ji slýchají miminka a holčičky ve věku prvních pohádek — přesně v letech, kdy se čte před spaním.
• Klaruška — Mazlivá podoba pro chvíle, kdy je potřeba pofoukat bolístku nebo se přitulit. Většinou zůstává jen mezi nejbližšími doma.
• Klári — Svižné zavolání přes hřiště nebo přes třídu. Ujímá se u školaček a mezi kamarádkami, kterým už plná Klára přijde moc oficiální.
• Kláro! — Pátý pád, kterým se Klára oslovuje — a kterým v příběhu volají ostatní postavy, když jde do tuhého. Na papíře vypadá stejně dobře, jako zní nahlas. Až budete knížku předčítat nahlas, schválně počítejte, kolikrát právě tenhle tvar padne.