Jméno po prababičce, hrdinka z dneška — Františka jako hlavní postava

Odkud se Františka vzala a proč se vrací

Františka je ženskou podobou jména František a stojí na latinském Franciscus. To původně neznamenalo nic vznešeného — bylo to označení pro Franka, člověka z franského kmene. Jenže Frankové byli v raném středověku ti svobodní, ti, kdo neplatili daň, a slovo se posunulo z „Frank" na „svobodný". Význam jména se tak dá číst obojím způsobem a ten druhý je pro holku, která má být hrdinkou vlastní knihy, o poznání použitelnější: svobodná, nezávislá, ta, která si jde po svém.

Do Evropy se jméno rozšířilo díky Františkovi z Assisi, tedy díky muži, který se dobrovolně vzdal majetku a mluvil s ptáky — což je mimochodem důvod, proč se okolo tohoto jména dodnes drží zvířata a příroda víc než u kterékoli jiné jmenné rodiny.

V českých zemích měla Františka svoje velké století. V devatenáctém věku a ještě na začátku dvacátého patřila mezi nejběžnější dívčí jména vůbec — pomohla jí k tomu i habsburská móda pojmenovávat děti po císařském dvoře. Pak přišel dlouhý útlum a Františka se na několik generací stáhla do rodných listů prababiček. Dnes se vrací, ale opatrně: rodí se jich pár desítek ročně, takže jméno je zároveň starobylé i vzácné. To je docela vzácná kombinace — dítě dostane jméno, které nikdo nemusí hláskovat, a přitom ho ve školce nepotká podruhé.

Svátek slaví Františka 9. března. V kalendáři za tím datem stojí Františka Římská, patronka žen a — což se do knížky hodí — také řidičů a poutníků, tedy všech, kdo jsou na cestě.

Stojí za zmínku ještě jedna praktická věc: Františka je v češtině jméno bez sporné výslovnosti a bez druhého pravopisu. Nikdo ho nenapíše s ypsilon, nikdo se nezeptá, jestli se čte jinak, a nikdo mu nemusí hláskovat po telefonu. Na desky knihy se proto vejde bez kompromisů a holka si ho dokáže napsat sama dřív, než zvládne celou abecedu.

Jak se Františce doopravdy říká

• Fanynka — Nejčastější domácká podoba a pro spoustu rodin jediné jméno, které se doma vysloví. Zní laskavě a trochu staromilsky, sedí malým holkám a v textu funguje všude tam, kde vypravěč mluví jako někdo blízký.
• Fany — Kratší a rychlejší varianta, blízká anglickému Fanny. Používají ji spíš starší děti mezi sebou — je to jméno na hřiště, do skupinového chatu a na dres, ne ke svátečnímu stolu.
• Fanda — Rázná a klukovsky znějící podoba, kterou nosí Františky, co se nenechají odbýt. Hodí se do dobrodružných zápletek, kde hrdinka spíš jedná, než vysvětluje.
• Fráňa — Nejstarší z domáckých podob, dnes už spíš rodinná než běžná. Slýchá se od prarodičů a v knize je užitečná právě tím: rozezní jinou generaci, aniž by k tomu bylo potřeba cokoli dodávat.
• Františko — Oslovení, tedy pátý pád. Zaznívá ve chvílích, kdy se přitvrdí — když se něco povedlo výjimečně dobře, nebo naopak vůbec ne. V příběhu se používá střídmě, přesně proto, aby si zachovalo váhu.