Hana — čtyři písmena, která se čtou stejně z obou stran, a příběh, který patří jen jí

Odkud se jméno Hana vzalo a co znamená

Jméno Hana vede svou stopu do hebrejštiny: vychází z Channáh, tedy „milost“ či „omilostněná“. Stejný kořen má i Anna — jsou to dvě větve téhož starého stromu, jen Hana se v češtině dávno osamostatnila a dnes ji nikdo za pouhou variantu nepovažuje.

Zajímavé je, jak jméno cestuje. Japonsky znamená hana květina, arabské haná se blíží významu „štěstí a spokojenost“. Hana tak patří k málu českých jmen, která v cizině nikdo nekomolí a skoro všude znamenají něco hezkého — a Čechům navrch zavoní úrodnou Hanou, i když se rovinaté krajině na Moravě píše čárka až na konci. V občanském kalendáři přitom Hana stojí jako plnohodnotné jméno, ne jako zdrobnělina — do matriky se zapisuje přesně v této podobě a žádné „oficiálnější“ jméno nad sebou nemá.

V Česku má jméno pevné místo napříč generacemi: nosily ho Hana Hegerová, Hana Zagorová i Hana Maciuchová, takže zní důvěrně babičkám i rodičům. Matriky ho přes celé dvacáté století držely v nejvyšších patrech žebříčku — ročníky šedesátých a sedmdesátých let byly Han plné — a po přelomu tisíciletí si jméno vybralo pár tišších let. Právě proto dnes působí svěže: ve školce se dvě Haničky potkají málokdy, a přitom jméno nemusíte nikomu hláskovat ani vysvětlovat. Hanka ze školky se tak jmenuje stejně jako její babička, a přece to jméno nese každá po svém.

Svátek slaví Hana 15. srpna, v samém středu prázdnin. Oslava tak většinou patří zahradě nebo vodě — a knížka, ve které Hanička skládá dřevěného robota nebo stoupá k mlžným horám, je dárek, který se dá ten večer rovnou předčítat.

Jak se Haně doma říká

• Hanička — Nejněžnější podoba a první volba rodičů i prarodičů. Zdrobnělina pro pochvalu, ukolébavku i věnování — a pokud ji do průvodce zadáte právě takhle, ponese se celým příběhem knížky.
• Hanka — Nejběžnější zkrácení pro školku, hřiště a kamarády: rychlé, kamarádské, bez okolků. Podoba, která Haně nejspíš vydrží až do dospělosti.
• Háňa — Domácká varianta s dlouhým á, trochu rozverná. Hodí se ke chvílím, kdy se dovádí, a krásně se volá přes celou zahradu. Ve psané podobě se objeví málokdy, o to víc jí sluší mluvené slovo.
• Hanča — Tvar starších dětí a spolužáků — zní sportovně a sebevědomě. Malé Haničce ještě sedět nemusí; počká si na ni do školních let.
• Hanulka — Mazlivá podoba pro úplně nejmenší. Většinou vydrží jen pár let, o to vzácněji pak zazní — třeba právě ve věnování na první straně knížky.