Igor je jméno, které do Evropy připlulo na vikingské lodi

Odkud se Igor vzal a co znamená

Igor vypadá jako slovanské jméno a v slovanských zemích taky zdomácněl, jenže jeho kořen je severský. Vychází ze staroseverského Ingvarr, složeného ze jména boha Inga (Yngviho, spojovaného s plodností a hojností) a slova varr, tedy strážce, ten, kdo bdí a dává pozor. Dohromady z toho vychází „Ingův strážce“ nebo „ten, kterého Ing chrání“ — jméno s velmi konkrétní služební náplní.

Do východní Evropy ho přinesli Varjagové, tedy severští obchodníci a bojovníci, kteří se plavili po řekách hluboko do vnitrozemí. Ingvarr se cestou obrousil do podoby Igor a nesl ho jeden z prvních kyjevských knížat, manžel kněžny Olgy. Odtud vede přímá linka k tomu nejznámějšímu literárnímu použití toho jména: starý ruský epos Slovo o pluku Igorově a Borodinova opera Kníže Igor, díky které jméno zná i publikum, které o Kyjevské Rusi nikdy nic nečetlo.

Dvacáté století přidalo Igory, kteří se vešli do každé encyklopedie: skladatele Igora Stravinského a leteckého konstruktéra Igora Sikorského, jehož jméno dodnes nesou vrtulníky. Čeští čtenáři si k tomu obvykle vybaví ještě učitele Igora Hnízda z Obecné školy — postavu tak výraznou, že u nás jméno na dlouhá léta získalo trochu důstojný, trochu rozšafný nádech.

U nás bylo jméno vždycky spíš vzácnější a nikdy se nedostalo mezi ta, která by se dávala ve vlnách; na Slovensku, v Polsku i v Chorvatsku je znatelně běžnější. Právě proto zní Igor pořád svěže — nezprofanovalo se módou a nezestárlo s jednou generací.

Svátek slaví Igor 1. října.

Igorek, Iga a další oslovení

• Igorek — Nejběžnější domácká podoba a to, co se u malého kluka používá nejčastěji. Změkčí jméno, aniž by z něj udělalo něco úplně jiného — pod Igorkem je Igor pořád slyšet.
• Igůrek — Mazlivější varianta se změkčeným kořenem, typická pro babičky a pro chvíle, kdy je potřeba někoho utěšit. Kluk ji obvykle o pár let později rázně zakáže používat před kamarády.
• Iga, Igi — Krátká oslovení, která vznikají ve školce a mezi sourozenci, protože se dají zavolat na jeden nádech přes celé hřiště.
• Igore — Pátý pád, kterým se v češtině oslovuje. Vyslovuje se s důrazem na první slabice a používá se pokaždé, když jde o něco vážného — od zavolání k jídlu po chvíli, kdy se má někdo přiznat.
• Igorku — Oslovovací tvar zdrobněliny. V knížce je užitečný v přímé řeči: v jedné promluvě se dá poznat, jestli se s hrdinou mluví laskavě, nebo naopak zpříma jako s dospělým.