Gustav v knížce, Gustík doma — hrdina, který má obě jména

Odkud se Gustav vzal a co znamená

Jméno je germánského původu a nejčastěji se vykládá ze staroseverských částí gautr a stafr — tedy zhruba „opora Gótů“, případně „hůl, o kterou se Gótové opírají“. Výklad není jediný možný, staré severské složeniny bývají víceznačné, ale ve všech verzích jde o totéž: o někoho, kdo drží ostatní. Na jméno pro hrdinu příběhu to není špatný začátek.

Doma bylo jméno hlavně ve Skandinávii, kde ho nosila celá řada švédských panovníků — od Gustava I. Vasy po Gustava II. Adolfa, který se do české historie zapsal za třicetileté války. Do českých zemí přišlo přes německé prostředí a v 19. a první polovině 20. století tu bylo docela běžné. Nesli ho lidé, které tu zná skoro každý: skladatel Gustav Mahler, narozený v Kališti na Vysočině, nebo zápasník Gustav Frištenský. Jméno má tak v češtině zvláštní dvojí příchuť — je cizího původu, a přitom je tu domácky usazené.

Dnes je vzácné. Z matrik nezmizelo, ale za rok se u nás narodí spíš jednotky Gustavů než stovky, což je přesně ta poloha, která sedí lidem, co nechtějí ani exotiku, ani třetího stejného kluka ve třídě. Retro jména po pradědečcích se přitom vracejí, takže se s ním dá do budoucna počítat.

Svátek slaví Gustav 2. srpna — uprostřed prázdnin, kdy se oslava dá spojit s vodou, kolem nebo stanem, ale kdy taky často není nikdo ze třídy po ruce. Kniha, která dorazí na jméno, je v takovou dobu dárek, co nepotřebuje publikum.

Malá jazyková poznámka na okraj: první dvě slabiky znějí jako slovo „gusto“, kterým se v češtině označuje chuť do věci. Souvislost to žádná není, ale rodiny si z ní rády dělají vlastní vtip — a v příběhu se s ní dá zahrát, když se má hrdina do něčeho pustit naplno.

V cizině se jméno nese v podobách, které jsou pořád srozumitelné: švédské Gustaf, francouzské Gustave, španělské a italské Gustavo. Pro rodinu, která mluví doma víc jazyky nebo jezdí za příbuznými přes hranice, to znamená, že se jméno nemusí nikde překládat ani vysvětlovat — jen se jinak dopoví. V příběhu se s tím dá pracovat, když hrdina vyrazí někam, kde ho osloví po svém.

Jak se Gustavovi doma říká

• Gustík — Nejběžnější domácká podoba a nejspíš i ta, kterou dítě slyší nejčastěji. Změkčené -ík ubere jménu tvrdost a udělá z něj oslovení pro malého kluka. V knížce se hodí do replik rodičů, ne do vypravěčova textu.
• Gusta — Kratší, klukovštější a bez mazlivého tónu. Používá se mezi kamarády a na hřišti; v dospělosti tenhle tvar často přežije, zatímco Gustík ne.
• Gustíček, Gustínek — Mazlivé varianty pro nejmenší nebo pro chvíle před spaním. U předškoláka sedí, u školáka už spíš vyvolá protest — děti si tyhle tvary začínají hlídat.
• Gustave — Pátý pád, kterým se skutečně volá. Zní o dost slavnostněji než domácké podoby, a proto se hodí do okamžiků, kdy je hrdina napomínán nebo naopak pochválen. Čeština tady jméno pěkně odliší od prvního pádu.
• Gusto — Podoba známá hlavně ze Slovenska a z moravského pomezí. Do rodiny s příbuznými za hranicí přijde přirozeně a dítěti přidá ještě jednu verzi vlastního jména.