Hugo — krátké jméno s významem „duch a mysl“ v hlavní roli vlastní knížky

Původ a význam jména Hugo

Hugo vzniklo ze starogermánského slova hugu — mysl, duch, myšlenka. Je to doslova jméno pro bystrou hlavu a ve středověku ho nosili učenci a světci: svatý Hugo z Grenoblu, který pomohl založit první kartuziánskou poustevnu, i Hugo z Cluny, opat nejmocnějšího kláštera své doby. Z francouzských a normanských dvorů se jméno rozšířilo po celé Evropě a všude zdomácnělo skoro beze změny — anglicky, německy, španělsky, švédsky i francouzsky se píše prostě Hugo, mění se jen výslovnost. Ze stejného prastarého kořene pochází i Huginn, „Myšlenka“ — jeden z dvojice havranů, které severský bůh Ódin každé ráno vysílal do světa. Jméno s takovým rodokmenem se do knížky o zvídavém klukovi hodí samo od sebe.

Nejslavnějším nositelem zůstává spisovatel Victor Hugo, autor Bídníků a Zvoníka od Matky Boží. V českém prostředí jméno proslavil herec a režisér Hugo Haas a rodičům dnešních dětí možná naskočí ještě televizní skřítek Hugo, s nímž se v devadesátých letech soutěžilo po telefonu. Zajímavé je, že každý jazyk si jméno vyslovuje po svém — Francouz řekne „ygó“, Angličan „hjúgou“, Němec „húgo“ — ale psaná podoba zůstává všude stejná, takže Hugo na obálce přečte správně babička v Praze i bratranec v Londýně.

V Česku bylo jméno po většinu dvacátého století vzácné; patřilo spíš prvorepublikovým elegánům v kloboucích. Právě proto dnes zní tak svěže. Vrací se ve vlně krátkých „staronových“ jmen a každý rok ho dostává znatelně víc novorozených kluků než kdykoli předtím — přesto je pořád dost výjimečné na to, aby ve třídě seděl nejspíš jen jeden Hugo. Západní Evropa je o krok napřed: ve Francii nebo Španělsku se Hugo drží mezi vůbec nejoblíbenějšími klukovskými jmény posledních let.

Svátek slaví Hugo 1. dubna, tedy na apríla. Datum, které si nikdo v rodině nesplete — a den plný žertíků se dá zakončit dárkem, který žert rozhodně není.

Domácké podoby a oslovení

• Hugo — Krátké jméno zdrobněliny skoro nepotřebuje — spousta rodin říká Hugo od miminka až po dospělost. A protože pátý pád zní také „Hugo“, je to zároveň hotové oslovení.
• Hugík — Nejčastější domácká podoba pro školkové roky. Hodí se do věnování na první straně knížky, hlavně když ji budou předčítat prarodiče.
• Hugoušek — Mazlivá varianta pro nejmenší — tak na hrdinu nejčastěji volá maminka nebo babička, když se čte před spaním.
• Hugánek — Hravá zdrobnělina se šťavnatým á uprostřed; typicky ji vytáhne táta při lechtání a sourozenci při škádlení.
• Hugi — Úsporná zkrácenina, která zní mezinárodně a přežije i pubertu — tak budou Hugovi nejspíš říkat kamarádi z týmu nebo ze třídy.