Irena znamená mír — a v knížce ho musí uhájit sama

Řecká bohyně pokoje, která se nikam nespěchala vrátit

Irena je jedno z těch jmen, u kterých význam není dohad. Vzniklo z řeckého slova eiréné, tedy mír, pokoj, klid zbraní — a Eiréné byla i konkrétní bohyně: jedna ze tří Hór, dcer Dia a Themidy, sester Eunomie (dobrý řád) a Diké (právo). Athéňané jí postavili sochu, kde v náručí drží dítě, což je na patronku míru dost výmluvné. Ze stejného kořene mimochodem žije i slovo irenika, tedy nauka o hledání smíru, a mužský protějšek Ireneus, který zná každý, kdo někdy narazil na svatého Ireneje z Lyonu.

Tenhle význam dává příběhu něco, co se u jiných jmen musí vymýšlet: vestavěné napětí. Hrdinka, jejíž jméno doslova znamená mír, se ocitá uprostřed něčeho, co v pořádku není — a spor, který má urovnat, není náhoda, ale programové prohlášení. Funguje to i tam, kde by to člověk nečekal, tedy v úplně obyčejné zápletce o hádce na hřišti.

Do češtiny se jméno dostalo jako hotový tvar, nemuselo se nijak ohýbat, a stejně se píše i v polštině, slovenštině, slovinštině nebo litevštině. Angličtina, němčina a italština z něj udělaly Irene, ruština Irinu — ale Irena zůstala Irenou napříč střední Evropou. V české literatuře ho ostatně nese i spisovatelka Irena Dousková, takže na knižní hřbet to jméno rozhodně není zvyklé poprvé.

S oblibou to má Irena zvláštní. Byla to jednoznačně jméno poválečných ročníků; ve čtyřicátých až šedesátých letech ho v české třídě nosila obvykle víc než jedna holka, pak z matrik skoro zmizelo. Malá Irena je dnes rarita a skoro vždycky za tím stojí konkrétní důvod — babička, prababička, někdo, po kom se to jméno vědomě předalo dál. Právě proto stojí za to udělat ho hlavním, a ne jenom rodinnou vzpomínkou.

Svátek slaví Irena 16. dubna, tedy v době, kdy už je venku světlo dlouho do večera — což je na hlasité předčítání ideální počasí.

Irenka, Irča, Ira — čím se doma volá

• Irenka — Nejběžnější domácká podoba a u malých holčiček prakticky výchozí tvar. Zní jemně, hodí se na ukolébávku i na omluvu a v rodině obvykle vydrží dlouho do dospělosti.
• Irča — Kamarádská, rychlá, o dost drzejší verze. Objeví se většinou ve školce nebo na táboře a mívá krátkou životnost — je to jméno pro partu, ne pro babičku.
• Ira — Nejúspornější varianta, dvě slabiky a hotovo. Používá se hlavně mezi sourozenci a v situacích, kdy je potřeba někoho zavolat přes celé hřiště.
• Irenka moje / Irenečka — Zdrobnělina druhého stupně, kterou v praxi vysloví hlavně prarodiče. V psaném textu vypadá přeslazeně, nahlas u čtení před spaním sedí přesně.
• Irenuška — Nejměkčí tvar ze všech, o jednu slabiku delší než zbytek. Slýchá se hlavně v momentech útěchy — když se něco nepovede nebo když se stůně.
• Ireno — Pátý pád, tedy tvar, kterým se skutečně oslovuje. V příběhu je to ten okamžik, kdy někdo hrdinku volá jménem — proto se v knize objevuje spíš v napínavých chvílích než v těch klidných.