Dagmar: jméno, které si Dánové vypůjčili od české princezny

Slavný den a jedna cesta na sever

Dagmar je jméno germánského, konkrétně staroseverského původu: skládá se z „dagr“ (den) a „mar“ (slavný, vynikající). Vykládá se tedy jako slavný den — a to je na dětskou knížku shodou okolností dost použitelný začátek, protože přesně o jednom takovém dni každý příběh je.

Do severských zemí se jméno dostalo díky české princezně, dceři Přemysla Otakara I., která se na začátku 13. století provdala za dánského krále Valdemara II. Dánové jí dali jméno Dagmar a udělali z ní legendu: dodnes se tam zpívají středověké balady o dobré královně, Dronning Dagmar, a jméno tam patří k domácím, ne k přivezeným. Málokteré jméno má takhle doloženou trasu — z Čech na sever a po staletích zpátky.

V českých zemích prožila Dagmar velký vzestup ve dvacátém století, zhruba mezi třicátými a šedesátými lety, kdy patřila k běžným jménům celé generace. Dnes se malým holčičkám dává jen zřídka, takže Dagmar ve třídě obvykle znamená jedinou Dagmar ve třídě. To má pro knížku svou cenu: jméno nesplyne s ostatními a hrdinka si ho s nikým nedělí.

Svátek slaví Dagmar 20. prosince. Padne pár dní před Vánoce, do týdne, kdy už je stromeček doma a nikdo nemá čas — a právě proto se hodí mít pro ten den něco vlastního, co není další vánoční dárek v pořadí, ale její vlastní příběh o pár dnů dřív.

Dagmar, Dáša a co je mezi nimi

• Dagmar — Plný, nesklonný tvar. Používá se v dokladech, ve škole při prezenci a v okamžicích, kdy je něco vážně. Na obálce knihy funguje nejlíp právě proto, že působí dospěle — hrdinka tím dostane titul, ne přezdívku.
• Dáša — Nejrozšířenější domácká podoba a v běžném dni to hlavní jméno. Měkké, krátké, dá se zavolat přes celé hřiště. V příběhu se hodí do přímé řeči od maminky, babičky nebo nejlepší kamarádky.
• Dagmarka — Zdrobnělina od plného tvaru, ne od Dáši — proto zní laskavě, ale zůstává slavnostní. Typicky ji používají prarodiče a lidé, kteří k dítěti mluví trochu obřadně.
• Dája — Kratší a hravější než Dáša, oblíbená mezi vrstevníky. V textu se hodí tam, kde má být slyšet, že spolu děti mluví po svém a dospělí u toho nejsou.
• Dáda, Dadka — Nejdomáčtější poloha, obvykle rodinná a nepřenosná ven. Když takový tvar v knize zazní, čtenářka pozná, že mluví někdo z nejbližšího kruhu.
• Dagi — Novější, mezinárodně srozumitelná zkratka. Obstojí i mezi dětmi, které jméno slyší poprvé — a připomíná, že Dagmar není české jméno jenom pro Česko.