Anastázie: jméno, které znamená „znovu povstat“

Odkud se Anastázie vzala a co znamená

Anastázie je řecké jméno. Stojí za ním slovo anastasis — vzkříšení, znovupovstání, doslova „opět povstat“. Je to jedno z mála dívčích jmen, jehož význam není o kráse ani o půvabu, ale o tom, že se člověk zvedne. V raném křesťanství se dávalo dětem narozeným kolem Velikonoc a nosila ho i světice, po níž jméno v kalendáři zůstalo dodnes.

V českém kalendáři připadá svátek Anastázie na 15. dubna. Sedí to k významu jména líp, než by člověk čekal: patnáctý duben padne skoro vždycky do jara, do týdnů, kdy všechno znovu vyráží.

Ve východní Evropě je jméno domácí a hodně nošené — ruská podoba Anastasija patří dlouhodobě mezi nejčastější dívčí jména a právě z ní se k nám dostala Nastěnka, kterou u nás zná i ten, kdo žádnou Anastázii nikdy nepotkal: tak se jmenuje hrdinka pohádky Mrazík. Do historie jméno zapsala také Anastázie Romanovová, nejmladší dcera posledního ruského cara, kolem jejíhož osudu vznikla jedna z nejtvrdošíjnějších legend dvacátého století — příběh o dceři, která to prý přežila. Jméno, které znamená znovupovstání, si tak k sobě samo přitáhlo pověst o návratu.

U nás bylo jméno dlouho vzácné a znělo spíš starosvětsky: patřilo prababičkám, ne prvňačkám. Poslední roky se ale vrací a dnes ho v české školce potkáš, aniž by kohokoli překvapilo. Pořád je ale dost neobvyklé na to, aby ve třídě nebyly dvě, a přitom je čitelné napříč Evropou — Anastasia, Anastasie i Anastasía se čtou skoro všude stejně.

Jak se Anastázii říká doma

• Nastěnka — Nejznámější domácká podoba, přejatá z ruštiny. Je měkká a pohádková — hodí se do večera, do objímání a do vět, kde se hrdince něco povedlo.
• Nasťa — Zkrácená Nastěnka bez zdrobnělé koncovky. Rychlá, kamarádská, na hřiště a mezi děti.
• Stázička, Stázka — Starší česká linka, která nevychází z konce jména, ale z jeho středu. Zní jako z babiččiny kuchyně a v příběhu se hodí starším postavám — dědečkovi, sousedce, paní ve mlýně.
• Anastázka — Zdrobnělina celé podoby jména. Udrží její slavnostní zvuk, ale zjemní ho — dobrý kompromis, když se rodině Nastěnka zdá moc ruská a Stázka moc stará.
• Áňa, Ana — Nejkratší varianty, které si děti obvykle najdou samy. Používají se, když je potřeba jméno vyslovit v běhu a přes půl dvora.

Proč právě tohle jméno funguje v příběhu

Pohádky mají rády jména, která se dají zvolat. Anastázie zvolat jde — je dlouhá, má přízvuk na začátku a doznívá do měkkého konce, takže věta „Anastázie, počkej!“ má spád, aniž by se do ní muselo přidávat cokoli dalšího. A protože má hrdinka zároveň po ruce Nastěnku, může se v jedné knížce jmenovat slavnostně i něžně podle toho, co se zrovna děje.

Význam jména navíc dává příběhu hotovou kostru. Znovu povstat je přesně to, co dělá hrdinka každé slušné pohádky: něco se nepovede, něco se ztratí, někdo se lekne — a pak se to celé zvedne. U Anastázie tenhle oblouk nemusíš do příběhu propašovat, protože ho nese už samo jméno na obálce.

A je tu jedna praktická drobnost, kterou u kratších jmen neřešíš: Anastázie se do titulu obvykle vejde na samostatný řádek a děj se přelije pod ni. Vzniká z toho obálka, kde jméno stojí nahoře jako nadpis a zbytek názvu ho podpírá — dobře to funguje u klidných scén i u těch rozjetých, protože jméno drží kompozici i tam, kde se na obrázku hodně děje.