Nora: jméno, které v latině znamená čest a v češtině liščí doupě

Odkud se Nora vzala a co znamená

K nám se Nora dostala jako zkrácenina, která se osamostatnila. Nejčastěji stojí za ní Eleonora, řidčeji Honorata, Leonora nebo Norberta — z každé z nich zbyla táž lehká koncovka a jméno se během dvacátého století začalo zapisovat samo o sobě, bez plné podoby v pozadí.

Eleonora je jméno jižní, provensálské, doložené u Eleonory Akvitánské ve dvanáctém století; jeho výklad se opírá o latinské honor, tedy čest. Druhá, nezávislá stopa vede k arabskému a hebrejskému kořeni nūr — světlo; odtud jsou Nur a Nura, které se se severskou Norou setkávají čirou náhodou. Obě čtení jsou pro dětskou knížku vlídná: hrdinka, která je buď ctí, nebo světlem.

Severní Evropa Noru nikdy nepovažovala za zdrobnělinu. V Norsku, Švédsku a Dánsku je to plnohodnotné jméno, které se drží nahoře v žebříčcích už řadu let. U nás je pořád spíš jménem pro rodiče, kteří chtějí něco známého, ale ne opakovaného — Noru zná každý, a přesto jich ve třídě bývá jedna, ne tři.

Český kalendář drží Noře svátek 8. července.

Nejslavnější literární jmenovkyní je hrdinka Ibsenovy hry Domeček pro panenky z roku 1879. Ta Nora na konci odejde z domu a zabouchne za sebou dveře; ta rána se dodnes cituje jako nejhlasitější v dějinách divadla. Pro pětiletou Noru to zatím neznamená nic — ale jméno má za sebou postavu, která se rozhodla sama za sebe, a to se dá dceři jednou vyprávět.

Jak se Noře doma říká

Jméno je krátké už samo o sobě, takže domácké podoby ho spíš prodlužují a změkčují, než zkracují. Každá zní jinak nahlas a hodí se do jiné chvíle.

• Norinka — Nejběžnější zdrobnělina a zároveň ta nejměkčí — přidané -ink- udělá ze dvou slabik tři a jméno hned zní menší, než ve skutečnosti je. Používá se u batolat a drží se dlouho v rodině, i když už holčička chodí do školy.
• Norka — Krátké, mazlivé, rychlé na zavolání. Počítejte s tím, že jednou přijde chvíle, kdy se dcera dozví, že norka je taky kožešinové zvíře — u většiny dětí to skončí smíchem, u některých tím, že si tuhle podobu přestanou přát.
• Norča — Familiární tvar mezi kamarádkami a sourozenci, takový, co se nepíše na jmenovku. Zní o něco starší než Norinka, takže se často objeví kolem první třídy, když se dítě začne oslovovat samo za sebe.
• Noruška, Norunka — Něžné podoby pro rodiče a prarodiče, které do věnování sednou líp než do samotného vyprávění. V příběhu se hodí do jedné jediné věty — třeba když babička hrdinku volá ke stolu.
• Nory — Moderní, mezinárodně znějící zkrácení, které se drží v angličtině i severských jazycích. Bývá to podoba, kterou si dítě zvolí samo někdy kolem puberty — a v české větě zůstává nesklonná.
• Eleonora — Cesta opačným směrem: plná, slavnostní podoba pro křestní list, svatební oznámení a chvíle, kdy je potřeba, aby jméno znělo starobyle. Pokud má dcera v rodném listu Noru, není to chyba ani polovičatost — dnes je to samostatné jméno.