Otakar: královské jméno, po kterém se jmenuje i motýl

Strážce dědictví, král i motýl

Otakar je jméno germánského původu a skládá se ze dvou starých slov: ót ve významu majetek, jmění, zděděné bohatství, a wacker, tedy bdělý, ostražitý, čilý. Dohromady z toho vychází strážce dědictví — ten, kdo hlídá, co po předcích zbylo. V němčině žije stejné jméno jako Ottokar, ve starších pramenech se objevuje i tvar blízký jménu Odoaker, které nosil vojevůdce sesadivší roku 476 posledního západořímského císaře.

V Čechách má ale Otakar vlastní, mnohem hlasitější dějiny. Nosili ho dva panovníci z rodu Přemyslovců a druhý z nich, Přemysl Otakar II., vstoupil do učebnic jako král železný a zlatý — panovník, jehož država sahala od Krkonoš k Jadranu a který skončil na Moravském poli. Málokteré dětské jméno má za sebou takhle konkrétní příběh, který se dá vyprávět u večerky.

Jméno pak drželo pozici i mnohem později: v první polovině dvacátého století ho nosila řada lidí, které dodneška znají celé Čechy — skladatel Otakar Ostrčil, houslový pedagog Otakar Ševčík, filmový režisér Otakar Vávra nebo básník píšící jako Otokar Březina. Dnes je Otakar jméno vzácné a lehce retro, jedno z těch, která se vracejí zpátky přes prarodiče: dávají ho rodiče, kteří chtějí něco starobylého a přitom ne vymyšleného.

A je tu ještě jeden nositel, na kterého se hodí upozornit každého malého Otakara: velký žlutočerný motýl s ocásky na zadních křídlech se česky jmenuje otakárek. Když ho na louce potkáte, máte doma dobrou historku — a taky pěkný nápad na zápletku.

Svátek slaví Otakar 27. srpna, tedy ještě v prázdninovém týdnu, kdy se dá slavit venku a bez školy.

Otík, Ota, Otouš — jak se Otakarovi říká

• Otík — Nejběžnější domácká podoba a zároveň ta nejteplejší. Používá se doma, u babičky a mezi kamarády ze školky; v knížce se hodí do věnování a do replik maminky nebo tatínka.
• Ota — Kratší, dospělejší a o poznání věcnější. Takhle mu bude říkat trenér, spolužáci na druhém stupni a později kolegové. V příběhu se hodí do úst kamarádovi, který zrovna nemá čas na něžnosti.
• Otouš — Rozmazlená verze, kterou obvykle drží v repertoáru prarodiče. Malému klukovi sedí, deváťákovi už spíš ne — a přesně proto je z ní v pohádce dobrá zbraň, když ho někdo takhle osloví před ostatními.
• Otakárek — Zdrobnělina celého jména, která se v češtině shoduje s motýlem. Když se v příběhu objeví louka, nabízí se to samo: Otakárek, který potká otakárka.
• Otakare — Pátý pád celého jména. Slavnostní oslovení, které v knize znamená, že přišla vážná chvíle — král, čaroděj nebo kapitán mluví na hrdinu jinak než jeho vlastní děda.