Nina se čte stejně v Praze, v Římě i v Tbilisi — a v knížce zní česky

Odkud se Nina vzala a co znamená

Nina má několik rodokmenů naráz a žádný z nich není ten hlavní. Nejstarší cesta vede přes zkracování: v italštině, v ruštině i u nás jméno vzniklo tak, že se delším jménům zakončeným na -nina uřízl začátek — z Antonie, z Janiny, z Kateřiny. Domácká podoba se osamostatnila natolik, že se dnes píše do rodného listu sama za sebe.

Druhá stopa je románská. Španělské a italské niña, nina znamená jednoduše „holčička“. Jméno v jižní Evropě říká přesně to, čím je, takže rodiče, kteří ho vybrali kvůli měkkému zvuku, dostali významem totéž.

Třetí stopa vede do Gruzie. Svatá Nino tam podle tradice přinesla ve 4. století křesťanství a Nino zůstalo jedním z nejběžnějších gruzínských ženských jmen dodnes — česká Nina je jeho blízkou sestřenicí. A do čtvrtice: v kečuánštině, jazyce And, znamená nina „oheň“. Za jménem, které v češtině zní hebce a konejšivě, se tak schovává i něco pořádně ohnivého.

Nejznámější Ninou dějin ale nejspíš není člověk, nýbrž loď. Karavela, se kterou Kolumbova výprava roku 1492 přeplula Atlantik, se oficiálně jmenovala Santa Clara — námořníci jí ale neřekli jinak než Niña. Malá, rychlá a z celé flotily nejspolehlivější. Pro příběh o odvaze je to slušnější předloha než leckterá pohádka.

V českém kalendáři připadá svátek Niny na 24. října. A co obliba: Nina nikdy nebyla jménem davů a nikdy taky nezmizela. Patří k té hrstce jmen, která fungují v češtině stejně dobře jako v italštině, němčině nebo chorvatštině, nemají v sobě háček ani čárku a dají se vzít přes hranice bez jediné úpravy. Nina se prostě nikde nemusí hláskovat.

Jak se Nině říká doma

• Ninuška — Nejdelší a nejněžnější podoba. Chodí ke slovu při usínání, při horečce a ve chvílích, kdy je potřeba dát najevo, že se vlastně nic neděje. V knize se hodí do věnování a do vět, které říká maminka nebo babička.
• Ninka — Běžné každodenní oslovení — na hřišti, u oběda, při volání ze zahrady. Je hbitější než celé jméno, a proto se hodí hlavně do přímé řeči kamarádů.
• Nino — Pátý pád, tedy tvar, kterým se holčička doopravdy oslovuje. Vypravěč ho potřebuje pokaždé, když na hrdinku někdo zavolá: „Nino, běž první!“ Čeština ho tvoří pravidelně, takže nikdy nezní násilně ani knižně.
• Ninča, Ninuš — Tvary, které si rodiny vymýšlejí samy a v žádném kalendáři je nenajdete. Když jich doma koluje víc, vyplatí se vybrat do knihy jen jeden — dítě si pak jméno spolehlivě spojí se sebou.
• Nini — Podoba, kterou zpravidla nasadí mladší sourozenec dřív, než zvládne vyslovit celé jméno. V rodině pak často vydrží roky jako soukromá přezdívka, o které mimo dům skoro nikdo neví.