Natan: pět písmen, která se čtou stejně oběma směry

Odkud se Natan vzal a co znamená

Natan je hebrejské jméno a znamená prostě „dal“ — sloveso nátan v minulém čase. V delších podobách je vidět, kdo dal: Natanael i Nataniel se překládají jako „Bůh dal“ a jsou to rozšířené varianty téhož základu. Natan zůstal tou nejkratší, holou verzí, ze které se nedá nic ubrat.

V Bibli je Natan prorok na dvoře krále Davida a má tam jednu z nejlépe vypravěčsky postavených scén celého Starého zákona: místo obžaloby vypráví králi příběh o chudákovi a jeho jediné ovečce, nechá ho nad tím rozhořčit se, a teprve pak mu řekne, že mluvil o něm. Prorok, který si vystačí s dobře načasovaným příběhem, je docela slušný jmenovec pro kluka, co bude mít vlastní knížku.

V Česku je Natan jméno poměrně mladé. Naplno se objevilo až s vlnou krátkých biblických jmen po roce 2000 a od té doby jeho obliba pomalu roste, aniž by se dostalo mezi ta úplně nejčastější — pořád platí, že Natan je jméno, které v mateřské školce zaujme, ale nikdo se u něj nezarazí, jestli slyšel dobře. Rodiče k němu často sahají právě proto: má zvuk současného jména a přitom dva a půl tisíce let historie.

Jak Natan zní za hranicemi

Kdyby se jméno vydalo do světa, nikde ho nebude muset hláskovat dvakrát. Ve Francii se Nathan drží léta na předních příčkách žebříčků a je to jméno, které tam zná každý učitel. V angličtině je Nathan běžné natolik, že se ani neptají na původ; v Polsku, Izraeli a v Latinské Americe se píše přesně jako u nás, tedy Natan, a vyslovuje se stejně.

Praktický důsledek: napsané jméno se v cizině nekomolí a vyslovené se nemění k nepoznání. Podstatné je i to, jak se chová v české větě příběhu — nepotřebuje před sebou žádnou berličku a dá se s ním začít i skončit odstavec. Vypravěč může napsat „Natan se rozhlédl“ stejně dobře jako „to všechno stihl Natan“, aniž by věta zněla kostrbatě, a při hlasitém čtení tvoří přirozený důraz, protože přízvuk padá na první slabiku.

Krátká jména mívají jednu nevýhodu: rychle se v textu okoukají. U Natana to řeší zásoba domáckých tvarů, které se od sebe liší dost na to, aby se v jedné knížce daly střídat podle situace.

Natánek, Naty, Naťa — a kdy který tvar použít

• Natan — Plný tvar. V knížce patří tam, kde je hrdina sám za sebe: na obálku, do věnování a do vět, ve kterých se něco odvažuje nebo rozhoduje.
• Natánek — Nejběžnější česká zdrobnělina, s dlouhým á uprostřed. Doma zazní hlavně u nejmenších a ve větách, kde je hrdinovi do breku nebo se něčeho lekne.
• Naty — Krátká, moderní podoba, kterou používají spíš kamarádi než rodina. Hodí se do dialogů — přímá řeč s ní zní o poznání živěji než s celým jménem.
• Naťa — Měkčená varianta s ťa na konci, spíš mazlivá než hravá. Bývá to tvar, kterým jméno komolí mladší sourozenec dřív, než se ho naučí říct celé.
• Natík — Zdrobnělina s lehce škádlivým nádechem. Používá se v rodině při popichování a v knížce se hodí na místa, kde má hrdina hlavu v oblacích.
• Natane — Pátý pád, tedy tvar, kterým se na hrdinu volá. V češtině vychází naprosto pravidelně a v příběhu ho uslyšíte pokaždé, když Natana někdo volá zpátky domů nebo mu domlouvá.