Izabela: jméno, které přišlo ze Španělska a doma se scvrkne na Izu

Odkud se Izabela vzala a co znamená

Izabela je jižní sestřenice Alžběty. Obě vyrostly z hebrejského Elíševa, které se překládá jako „Bůh je má přísaha“, volněji „zasvěcená Bohu“ — z téhož kořene máme v češtině kromě Alžběty ještě Elišku a Bětu. Cestou přes středověké Španělsko a Provence se ale jméno proměnilo tak, že jejich příbuznost dnes nikdo neslyší: románskému uchu znělo počáteční El- jako člen, odloupl ho a zbylo Isabel.

Ve Španělsku a Portugalsku se Isabel osamostatnila natolik, že se přestala brát jako varianta a začala žít vlastní život — italsky Isabella, francouzsky Isabelle, anglicky Isabel i Isabella. Nejznámější nositelkou zůstává kastilská královna Isabela, za jejíž vlády vyplul Kolumbus přes Atlantik. Díky ní jméno na několik staletí zakotvilo ve slovníku dvorských jmen a odtud se rozešlo po Evropě — v čítankách a rodokmenech se pak Izabela objevuje jako jméno královen, infantek a hrdinek starých románů dřív než jako jméno holčičky od vedle.

Tou se u nás stala až celkem nedávno. Dlouho to tady bylo jméno spíš vzácné, exotické, spojené s knížkami a filmy. To se změnilo po roce 2000, kdy začaly vyhrávat volby, které jsou kratší, měkčí a srozumitelné i za hranicemi — a Izabela je přesně z té rodiny. Ve třídě proto dnes obvykle bývá jedna, málokdy tři. To je docela příjemná pozice: jméno není tak zvláštní, aby se ho paní učitelka musela doptávat podruhé, a není tak časté, aby se muselo rozlišovat prvním písmenem příjmení.

Svátek slaví Izabela 11. dubna. Kdo v rodině drží svátky, má u tohohle jména tu výhodu, že datum padne doprostřed jara, daleko od prosincového shonu, a dárek se nemusí s ničím dělit.

Izabelka, Iza, Bela — a kdy se která používá

Málokteré jméno se štěpí do tak různých podob jako tohle. Stojí za to vědět, která z nich vám doma sedne do věnování.

• Izabelka — Nejběžnější domácká podoba a zároveň ta nejměkčí. Používá se, dokud je všechno v pořádku — u snídaně, u usínání, při chválení. Většina rodin s ní vydrží dlouho do školního věku a některé napořád.
• Iza — Provozní zkratka. Dvě slabiky, které přeletí přes celý dvůr, vejdou se do SMS i na jmenovku od bot. Bývá to podoba kamarádek a spolužáků, ne rodiny.
• Bela — Vzniká z druhé půlky jména a zní tak samostatně, že si ji leckdo splete s vlastním jménem. Používají ji spíš starší sourozenci a parta; jako přezdívka hrdinky v příběhu funguje výborně.
• Izinka — Mazlivá varianta pro první roky a pro babičky. V šesti letech už s ní děti obvykle nesouhlasí veřejně, doma ji ale snesou.
• Izabelo — Pátý pád, tedy tvar, kterým se volá. Slyší ho, když je něco opravdu potřeba — a právě proto zní v příběhu tak dobře ve chvílích, kdy se děj láme.