Božena: jméno pro kněžnu i pro spisovatelku. A teď pro hrdinku knížky.

Odkud se Božena vzala a co znamená

Božena je jméno domácí, ne přejaté. Vzniklo přímo ze slovanského základu „bog“ — Bůh — a vykládá se jako „obdařená Bohem“, „bohem daná“, tedy vlastně slovanská obdoba toho, co v jiných jazycích řeší Dorota, Teodora nebo Bogdana. Není to jméno biblické ani řecké nebo latinské, jakých je v kalendáři většina; je to jedno z mála ženských jmen, které se v češtině neobjevilo přes křesťanský kalendář, ale bylo tu dřív.

Také ho zná česká historie hodně brzy. Kosmas ve své kronice píše o Boženě, prosté ženě z vesnice, kterou si kníže Oldřich vzal za manželku navzdory tomu, co se od panovníka čekalo — a jejich syn Břetislav pak vládl přemyslovským Čechám. Ať už je na té historce kolik chce legendy, Božena je díky ní jedno z nejstarších ženských jmen, která se v našich písemných pramenech vůbec objevují.

Druhá Božena je novější a známější: Božena Němcová. A stojí za to vědět, že se tak nenarodila — do matriky ji zapsali jako Barboru. Jméno Božena si vzala až jako dospělá, v době národního obrození, kdy se česká jména vědomě křísila. Autorka Babičky si tedy Boženu vybrala. To je na tom jménu možná to nejhezčí: dá se do něj i dorůst.

Ve dvacátém století patřila Božena k nejběžnějším ženským jménům u nás, zhruba do padesátých let, pak z novorozeneckých seznamů skoro zmizela. Dnes ji nese hlavně generace babiček — a zároveň se pomalu vrací mezi jmény, která rodiče hledají právě proto, že je nikdo jiný ve školce nemá. Svátek má Božena 11. února.

Slovanský původ jí dal i sestry za hranicemi: polskou Bożenu a chorvatskou Boženu, které vypadají skoro stejně a znamenají totéž.

Boženka, Božka, Bóža — a kdy které použít

• Božena — Plný tvar. V knížce patří na obálku a do chvil, kdy se něco láme — když se hrdinka rozhodne, když ji někdo osloví vážně, když se představuje neznámému. Vedle ostatních jmen v textu působí o něco slavnostněji, což se dá využít.
• Boženko — Oslovení, které uslyší doma. Páté pádu se u tohohle jména nevyhnete a je dobře: „Boženo!“ zní od rodiče přísně, „Boženko“ vlídně. Rozdíl mezi těmi dvěma tvary umí v příběhu odvést práci celé věty.
• Boženka — Nejběžnější domácká podoba a pro malé holčičky vlastně hlavní jméno — spousta Božen je do školního věku Boženka a plný tvar poznají až v žákovské knížce. Do textu se hodí tam, kde je hrdinka mezi svými.
• Božka — Kratší, hbitější a o něco lidovější podoba. Tak Boženu obvykle volají kamarádky a sourozenci, když spěchají — jednoslabičný náraz, který se dobře křičí přes celé hřiště.
• Bóža — Úplně nejkratší varianta, skoro přezdívka. Nese v sobě důvěrnost party a v příběhu funguje jako signál, že hrdinka je někde, kde ji mají rádi bez okolků.
• Boženička — Zdrobnělina zdrobněliny. Používá se zřídka a většinou babičkou nebo v žertu — v knížce je to koření, ne základ, ale jednou použité potěší celou rodinu.