Vavřinec slaví svátek v noci, kdy padají hvězdy

Odkud se Vavřinec vzal a co v něm je schované

Základem je latinské Laurentius, tedy „muž z Laurenta" — z města v Latiu, jehož název se odedávna spojuje se slovem laurus, vavřín. Jméno tak už v antice znělo jako připomínka vavřínového věnce, kterým se korunovali vítězové a básníci. Čeština šla ještě dál než většina jazyků: zatímco jinde zůstal Lorenzo, Laurent nebo Lawrence, u nás se jméno přepsalo přímo přes ten keř. Vavřín — Vavřinec. Kdo ho vysloví, vysloví zároveň rostlinu.

Středověké Čechy Vavřince milovaly. Patřil k nejčastějším křestním jménům a stopy po něm jsou dodnes všude: kostel svatého Vavřince na Petříně, kaple svatého Vavřince úplně nahoře na Sněžce, desítky vesnic a vršků, které po něm nesou jméno. Odsud pochází i to, proč je dnes Vávra tak rozšířené příjmení — vzniklo z domácké podoby jména, které se kdysi opakovalo v každé druhé rodině. Křestní jméno se přitom mezitím stalo vzácností. Dnes ho ročně dostane jen hrstka chlapců, takže Vavřinec je paradoxně jméno hluboce domácí a zároveň neokoukané: zní starobyle, ale nepřipomíná nikoho konkrétního ze třídy.

Svátek má 10. srpna. To je datum, které si zapamatujete i bez kalendáře, protože padne přesně do období, kdy se nad Českem rojí perseidy. Lidová tradice jim proto dala jméno slzy svatého Vavřince a srpnové noci pod padajícími hvězdami jsou tak jeho. Málokteré jméno má svátek, ke kterému se dá jít ven a dívat se nahoru — Vavřincův takový je. Pro knížku je to hotová první scéna: kluk na dece na zahradě, hlava zvrácená dozadu, a jeden škrtanec za druhým. A protože svátek padá doprostřed prázdnin, slaví se skoro vždycky někde jinde než doma — u babičky, na chalupě, ve stanu. I to je něco, co se do vyprávění dá zapracovat.

Vavřinec, Vavřinek, Vávra — kdy se hodí která podoba

• Vavřinec — Plný tvar do rodného listu, do třídní knihy a na obálku knihy. V běžném hovoru zní trochu slavnostně, a právě proto se skvěle hodí do vyprávění: když ho v příběhu použije dospělá postava, je jasné, že jde o vážnou chvíli.
• Vavřinek — Domácká podoba, se kterou se doma mluví nejčastěji. Měkčí, kratší a hravá — přesně na hlášky u snídaně a na to, co říká máma, když ho ráno budí.
• Vavřík — Ještě o kus mazlivější než Vavřinek, hodí se na batolecí roky a na chvíle, kdy se něco odpouští. Ve školním věku už bývá vyhrazený prarodičům.
• Vávra — Nejstarší zkratka, dnes známější jako příjmení než jako oslovení. Mezi kluky na hřišti ale funguje výborně — zní jako přezdívka, ne jako zdrobnělina, takže ji unese i osmiletý.
• Vavřinče — Pátý pád, který se nedá splést s ničím jiným. Používá se, když se volá přes celou zahradu nebo když jde o něco důležitého; v knize je to tvar, kterým na hrdinu mluví ostatní postavy.