Ivana, Ivanka, Ivča: jméno, které má na každou část dne jinou podobu

Odkud se Ivana vzala a co znamená

Ivana je ženská podoba jména Ivan, a to je slovanská větev jednoho z nejstarších jmen vůbec. Kořen je hebrejský: Jochanan, tedy „Bůh je milostivý“, případně volněji „dar Boží“. Do slovanských jazyků se dostal přes řecké Ioannés a byzantskou církevní tradici, tedy jinou cestou než latinský Johannes, ze kterého vznikl Jan a Jana. Ivana a Jana jsou tak vlastně dvě sestry téhož jména, jen každá dorazila do Evropy jinými dveřmi — a znějí kvůli tomu docela odlišně.

Ta východní cesta je na jménu pořád slyšet. Ivana je doma v Chorvatsku, Srbsku, Bulharsku i na Slovensku, takže na rozdíl od většiny módních jmen posledních dvaceti let nepůsobí nikde ve střední Evropě jako import. V Česku se jméno naplno rozjelo až ve dvacátém století a jeho vrchol spadá do generace dnešních babiček a maminek středního věku; dnešní malá Ivana je tedy často pojmenovaná po někom z rodiny. To je pěkný důvod k vlastní knížce: příběh vzniká té mladší, ale jméno v něm zní i té starší.

Svátek slaví Ivana 4. dubna. Kalendářní datum je krátce po začátku jara, takže se hodí na knížku jako dárek, který se dá plánovat dopředu a nemusí čekat na Vánoce.

Význam jména se hodí i do děje. „Bůh je milostivý“ není nic, co by se dalo dítěti vysvětlit v pěti letech, ale odstín štědrosti, laskavosti a pomoci v pravou chvíli se do příběhu překlopit dá — hrdinka, která něco daruje, něco odpustí nebo někoho vytáhne z bryndy, je s tímhle jménem doma.

Ivanka, Iva, Ivča — jak se Ivaně vlastně říká

• Ivanka — Nejběžnější domácká podoba a v případě malé holčičky často to jediné, co doma zazní. Zní laskavě a lidsky; hodí se do vypravování, kde na hrdinku někdo mluví s něhou — rodiče, babička, paní učitelka.
• Iva — Zkrácení na dvě slabiky. Je rychlé, praktické a používá se, když je potřeba zavolat přes celé hřiště. V příběhu se hodí do akčních scén, kde by delší tvar zdržoval.
• Ivča — Kamarádská verze mezi vrstevníky. Dospělí ji používají zřídka, děti skoro pořád. Prozradí, kdo v příběhu k hrdince patří do party a kdo je zdvořilý cizí člověk.
• Ivuška, Ivunka — Mazlivé tvary rezervované pro nejbližší okruh a pro chvíle, kdy je někomu smutno nebo se něco povedlo. V textu je lepší je dávkovat po kapkách, jinak zesládnou.
• Ivi — Krátká moderní přezdívka, kterou si starší děti píšou mezi sebou. Na obálce knížky nemá co dělat, uvnitř příběhu ale umí dobře vystihnout školní partu.
• Ivano — Pátý pád, tedy tvar, kterým se hrdinka oslovuje přímo. Objevuje se pokaždé, když na ni v příběhu někdo zavolá, a proto ho kniha musí umět stejně dobře jako jméno na obálce.