Věnování do knihy: co napsat, texty k opsání i časté chyby

Osvědčená kostra má pět částí: oslovení, příležitost, osobní důvod, přání a podpis s datem. Oslovení patří do 5. pádu a končí čárkou („Milá Aničko,“). Příležitost ukotvuje vzkaz v čase — „k šestým narozeninám“, „k prvnímu vysvědčení“. Osobní důvod je jádro: jedna věta o tom, proč jste vybrali právě tuhle knihu právě tomuhle člověku. Přání míří do budoucna a podpis s datem dělá ze vzkazu dokument — za dvacet let bude právě tohle nejcennější.

Nepatří sem naopak nic, co by sedlo ke kterékoli jiné knize a kterémukoli jinému člověku. „Ať se ti kniha líbí“ není věnování, jen podpis navíc. Vynechte i omluvy („snad jsem trefil vkus“) a dlouhé projevy — věnování není proslov, je to pár vět, které se budou číst nahlas.

Věnování má v knihách dlouhou tradici: autorská dedikace, tedy věnování díla mecenáši nebo blízkému člověku, se tiskla na samostatnou stranu už ve starých tiscích. Ručně psané věnování dárce je čtenářská obdoba téže tradice — kniha jím dostává druhého autora.

Texty níže berte jako kostru — vyměňte jméno, příležitost a jeden konkrétní detail a věnování bude vaše. Dětem věnování čtěte nahlas pokaždé, když knihu otevřete: kampaň Celé Česko čte dětem doporučuje předčítat dětem 20 minut denně a věnování je pěkná první strana takového rituálu.

U dospělých unese věnování víc humoru i méně vysvětlování — adresát zná kontext. Funguje jedna konkrétní narážka a krátké přání.

Nejobvyklejší místo je předsádka (první list hned za deskami) nebo patitul — strana, na které je jen název knihy. Nepište přes tištěný text ani na rub obálky; věnování má mít vlastní klidnou plochu. U knih pro nejmenší volte horní část strany — spodní okraje bývají první, co malé ruce ohmatají.

Nejspolehlivější je obyčejné kuličkové pero: nerozpíjí se a nepropíjí na druhou stranu listu. Gelová a inkoustová pera vypadají slavnostněji, ale na hlazeném křídovém papíře zasychají pomalu — vyzkoušejte je na okraji poslední strany a před zavřením knihy nechte věnování pár minut schnout. Fixy a popisovače do knih nepatří.

Jestli se vám do knihy psát nechce, třeba proto, že jde o sběratelský kus, vložte věnování na samostatné kartičce nebo nalepte na předsádku štítek ex libris a vzkaz napište na něj. A pokud knihu teprve vybíráte, projděte si náš návod, jak vybrat knihu pro děti podle věku.

Ručně psané věnování má i tištěnou obdobu: u personalizovaných knih se věnování zadává předem a vytiskne se na úvodní stranu jako součást knihy. Hodí se to, když dar posíláte na dálku, když je vzkaz delší, než se vejde na předsádku, nebo když má být kniha osobní od první strany.

U Hrdina knížky věnování napíšete přímo v průvodci při skládání příběhu a vytiskne se na úvodní stranu — jméno i věnování se přitom sázejí ve správných pádech, protože příběh vzniká rovnou v daném jazyce (před zaplacením uvidíte návrh názvu, ukázku příběhu i věnování, hotové ilustrace ale až po objednávce). Tištěné a ručně psané věnování se nevylučují — na předsádku vytištěné knihy můžete pár slov připsat ještě rukou.

Pro nejmenší děti, u kterých kniha soupeří s hračkami, se hodí náš průvodce dárky pro roční dítě — a večernímu čtení věnovaného výtisku pomůže rituál pohádky na dobrou noc.